- 6.5.2016
71. výročí osvobození a ukončení 2. světové války si příslušníci 26. pluku připomněli v pátek 6. května 2016 slavnostním nástupem v posádce Brandýs nad Labem - Stará Boleslav. Oslavy pak dále pokračovaly několika vzpomínkovými a pietními akcemi v posádkovém městě.
K této slavnostní příležitosti byl vydán "Rozkaz ministra obrany ke Dni vítězství - 8. květen 1945":
Vojáci a vojákyně, občanští zaměstnanci a občanské zaměstnankyně,
před jedenasedmdesáti lety skončila v Evropě druhá světová válka. Nacismus mohl být poražen jen pevnou vůlí všech, kteří nezradili ideál lidské svobody a důstojnosti.
Když v září 1938 rozhodla mnichovská konference o ztrátě československých pohraničních opevnění, byla obrana zbytku území z vojenského hlediska v podstatě nemyslitelná. Národní a státní katastrofa byla dovršena v březnu 1939, kdy Wehrmacht okupoval českou část zbytku Česko-Slovenska.
Domácí i zahraniční odboj však od prvého dne okupace nenechaly nikoho na pochybách, že tento stav je nepřijatelný. Statečnost odbojářů umocňovala skutečnost, že nacisté od samého počátku porušovali psané i nepsané zákony mezinárodního práva.
Roky 1939-1945 byly potom ve znamení zápasu demokracie s totalitou, civilizace s barbarstvím. V tomto boji sehráli významnou a nezastupitelnou roli také vojáci předválečné československé armády. Nejrůznějšími cestami překračovali protektorátní hranici, aby bojovali po boku Spojenců.
Naše úcta a náš vděk patří jim všem. Nerozhoduje, zda bojovali na západě či na východě, nebo zda se stali příslušníky domácího odboje. Je smutné, že zatímco svobodný svět si svých válečných hrdinů vážil a oceňoval je, komunistické Československo je po únoru 1948 vystavilo zcela jinému údělu. Mnozí z nich byli vězněni, mučeni a perzekvováni. Až rok 1989 jim přinesl plnou historickou i osobní satisfakci.
Na evropských i afrických válčištích, na Blízkém i Středním východě, tam všude se odehrával boj za obnovu demokratického Československa. Za přesvědčení, které jeho vojákům vštípil étos Masarykovy republiky.
Jejich osobní odvaha byla tím nejdůležitějším prvkem, který splýval s pojmy charakter a čest. Podstata jejich účasti ve válce s nacismem proto nespočívá pouze ve výsledku tohoto boje, ale také v mravním příkladu, jehož význam se pro nás ani po více než sedmi desetiletích nemění. Zejména pro mladou generaci českých ozbrojených sil jsou veteráni bojů za naše osvobození vzorem.
Česká republika je dnes svrchovaným státem, plnoprávným členem Severoatlantické obranné aliance. Obrana naší bezpečnosti se děje ve jménu společně sdílených hodnot, založených na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu. V základech české proatlantické orientace leží pádné důvody a argumenty, vyplývající z historické zkušenosti druhé světové války; zkušenosti, kterou nechceme již nikdy a v žádné podobě opakovat.
Plníme své spojenecké závazky, což nám dává právo být spolutvůrci alianční bezpečnostní politiky. Naše zahraniční mise si udržují svůj tradičně vysoký kredit, kterým pokračuje tradice statečnosti a vzdoru, založená našimi letci ve Francii a v Anglii, bojovníky od Tobrúku, Sokolova, Dunkerque, Dukly a mnoha dalších míst.
Našemu aktivnímu členství v Severoatlantické alianci budeme i nadále přikládat velký význam, neboť zosobňuje jak naše poučení z dějin, tak vizi a záruku naší bezpečnosti. Nebezpečí ze světa ani uprostřed druhé dekády jedenadvacátého století nezmizelo – pouze radikálně změnilo svoji filosofii a svoji tvář. Proto potřebujeme akceschopnou armádu, která zná své kořeny, věří si, má pevnou perspektivu a žije naplno svou aktivní a dynamickou přítomností.
Žádný národ by nikdy nedosáhl své skutečné emancipace a opravdové sebejistoty, pokud by rezignoval na poučení z dějin a neměl v úctě hrdinství a oběti svých předků. Fenomén úcty k národním dějinám měl vždy mnoho významů – ale pojmy jako jsou vojenská čest, morálka a odvaha mají stále co říci i dnešku.
