- 11.11.2015
Vojáci a občanští zaměstnanci útvarů a zařízení posádky Brandýs nad Labem – Stará Boleslav uctili ve středu 11. listopadu 2015 slavnostním nástupem památku válečných veteránů.
Rozkaz ministra obrany k příležitosti Dne válečných veteránů přednesl ředitel Agentury logistiky plukovník generálního štábu Jaroslav Trakal. Významná výročí bývají tradičně příležitostí k ocenění, a nebylo tomu nijak ani v tento den. Plukovníci generálního štábu Jaroslav Trakal a Milan Malík, velitel 26. pluku velení, řízení a průzkumu, udělili vybraným příslušníkům posádky Laudi Memorabilis.
Tento rok však nebyl jen tradiční. Stal se výjimečným díky přítomnosti vzácného hosta, hlavního kaplana Armády České republiky, plukovníka Jaroslava Kníchala. Ten ve svém krátkém projevu mimo jiné řekl: „Padlí a zemřelí nám říkají, že chceme-li pokojně žít, musíme myslet a nedat se obelstít opakovanými frázemi, nesplnitelnými sliby, vším lhaním, kterému jsme vystaveni. I dnes, jako vždycky, zápasíme o člověka, zápasíme především o sebe samé. Pamatujte si, že první a těžkou prohrou je, když si někdo začne myslet, že je bezvýznamný, že na něm nezáleží. Záleží, teď a navždycky.“ Svoje vystoupení pak zakončil krátkou modlitbou. Jeho slova zanechala na všech přítomných silný dojem.
Po ukončení slavnostního nástupu následovalo položení věnců a kytic u pomníků v posádkovém městě.
Foto: kpt. Lucie Machorková, o.z. Hana Selnerová
Historie Dne válečných veteránů se váže k faktickému ukončení 1. světové války, když bylo 11. listopadu 1918 uzavřeno příměří mezi vrchním velitelem armád spojeneckých sil a německou delegací. Den válečných veteránů představuje veřejnou připomínku vlastenců, kteří ve válečných letech 1914-1918 a 1939-1945 bez váhání nasazovali životy za svobodu své vlasti. V novodobé historii České republiky bylo datum 11. listopadu poprvé vzpomenuto v roce 2001. Jeho neodmyslitelným symbolem se stal květ vlčího máku, a to díky vojenskému lékaři jménem John McCrae, který psal během první světové války básně z boje:
Na flanderských polích
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou, tam mezi kříži, řada za řadou. Zde ležíme.
Nahoře mezi červánky, je možná slyšet zpívat skřivánky, zde dole kanóny jen svoji píseň řvou.
My už však nevstanem a je to možná zdání, že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme na polích flanderských. Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal, že jsme tu padli zbytečně.
Jen máky porostou na polích flanderských.
